Náš příběh

V roce 1946 založila skupina mladých inženýrů pod vedením Dr. Otakara Kallaunera z Československých závodů průmyslu stavebních hmot a keramiky (předchůdce pozdějšího Výzkumného ústavu stavebních hmot). Jednalo se o absolventy Katedry technologie i silikátů a kovů Fakulty chemického inženýrství Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně (dnešní Vysoké učení technické v Brně), vedené nestorem naší silikátové vědy profesorem Otakarem Kallaunerem starším.

V roce 1950 se ústav přestěhoval do upraveného areálu v Brně-Komárově, čímž začala nová etapa jeho rozvoje.

V roce 1953 byla postavena provizorní experimentální hala a instalována poloprovozní rotační a později šachtová pec. V roce 1955 byla postavena nová hala č. II s novou moderní rotační pecí, která se dodnes používá pro výpal speciálních vápen.

V roce 1964 byl ústav rozhodnutím Ministerstva stavebnictví jmenován vedoucím resortním pracovištěm vědeckotechnického rozvoje v oblasti stavebních materiálů.

Dalším rozhodnutím ministerstva byl ústav k 1. lednu 1966 převeden na státní hospodářskou organizaci, což znamenalo možnost získávat finanční prostředky jak ze státního rozpočtu, tak ze smluvní činnosti.

V roce 1962 byl ústav rozšířen o Experimentální cementárnu v Čebíně, řízenou počítačem, s průběžnou kontrolou chemického složení pomocí rentgenového fluorescenčního analyzátoru.

Probíhal zde také unikátní technický výzkum, který ověřil matematický model rotační pece umožňující simulaci provozních podmínek pece a zároveň řešil otázky nové technologie výpalu slínku s předkalcinací.

V 70. letech 20. stolení probíhala v maltovinách rozsáhlá činnost v oblasti vápna, např. byla zavedena výroba polovypáleného dolomitu

Významnou etapou práce v oblasti vápna byl vývoj nového způsobu výpalu vápna v rotační peci, který je založen na výpalu hrubě mletého vápence v krátké rotační peci s výměníkem a fluidním chladičem.

Tato technologie byla poprvé realizována už v roce 1964 ve vápence Čebín (kapacita 100 tun/24 hodin).

V 80. letech dochází k realizaci ve vápence Loděnice (1981, kapacita 200 tun/24 hodin) a ve vápence Kerbala v Iráku (1984), kde švýcarská firma Maerz v rámci licence zakoupené od ústavu (VÚSH) a v úzké spolupráci s ústavem postavila 4 pece – každou o kapacitě 300 tun/24 hodin.

V 90. létech byla významnou spolupráce s průmyslem cementu a vápna, a to zejména v ověřování vhodnosti nejen surovin domácích, ale v řadě případů i surovin zahraničních, a to od stanovení chemického složení, návrhu a výpočtu surovinové směsi, dále ověřováním vápenců a dolomitů pro výrobu vápna v různých typech pecí, stanovení palitelnosti, až po provedení ověřovacích výpalů a posouzení jakosti vyrobeného slínku včetně jeho melitelnosti.

V oblasti vápna to bylo především ověřování jeho použitelnosti pro hydrotermální postup plnění tlakových lahví pro acetylén porézní kalciumhydrosilikátovou hmotou na bázi tobermoritu a xonolitu.

V devadesátých letech minulého století se ve výzkumném ústavu začalo vyrábět vysoce aktivní vápno pro speciální účely, polovypálený dolomit, vídeňské vápno, suché maltové směsi a tmely.

Důležitým produktem, který ústav přímo vyrábí a dodává, je speciální vápno s vysokou čistotou, vysokou aktivitou a vysokou viskozitou vápenné suspenze používané pro výrobu náplní do tlakových lahví na acetylen.

Na konci roku 2020 dochází ke změně vlastnických vztahů akciové společnosti.

Od roku 2023 probíhá postupná transformace a restrukturalizace Výzkumného ústavu stavebních hmot pod vedením Ing. Zdeňka Krejzy, Ph.D., je formulována nová strategie rozvoje v návaznosti na výzkumné priority ČR a strategii Cirkulární Česko 2040.

Pro Dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace jsou definovány některé nové výzkumné cíle.